Je dost dobře možné, že už bydlíte tak, jak jste si vždycky přáli bydlet. A v tom případě zřejmě nebudou následující řádky určené vám. I když by i vám teoreticky mohly být určené, protože v současném životě nemáme mnoho jistot, a jeden tak neví, jestli i vám to níže zmíněné náhodou nepřijde někdy k duhu.
Jenže zatímco někteří z nás bydlí tak, jak jim to vyhovuje, máme tu i mnohé lidi, kteří doposud nebydlí dokonale. A třeba také nebydlí vůbec. Mnozí z našinců třeba navzdory své dospělosti stále žijí pod jednou střechou s rodiči, a to často ne dobrovolně, kdekdo se protlouká životem někde v nájmu nebo na ubytovně, po přátelích atd. A takoví lidé si často zrovna moc pochvalovat nemohou.
A co tito mají učinit, aby normálně bydleli? Pokud chtějí mít definitivně své jisté, musí si zařídit bydlení, které jim bude patřit. Jen vlastní byt nebo dům totiž znamenají, že člověka nevyžene vlastník objektu na ulici nebo mu nezvýší nájem tak, až to bude likvidační. A tak si lidé kupují vlastní domy nebo byty. Buď za vlastní úspory nebo s využitím hypotéky. Spíše na hypotéku, protože jsou nemoviosti tak drahé, že na to jen tak někdo nemá.
Ale když si chce člověk koupit soukromý byt, může zjistit, že je pro něj tento naprosto nedosažitelný. Takový člověk nemusí mít dost peněz našetřených, a když si požádá o hypotéku, také se jí nemusí dočkat, protože může být shledáno, že je i tato nad jeho síly. Prostě jsou lidé, kteří by nezvládli splácet ani hypotéku, a tak si soukromý byt nekoupí.
Ale naštěstí to nemusí ještě nic znamenat. Když totiž někdo nedosáhne na soukromou nemovitost, může si koupit i byt družstevní. Ona se totiž taková hypotéka na družstevní byt Americká hypotéka dá sehnat i tehdy, když člověk nezvládne klasickou hypotéku. Družstevní byty jsou přece levnější, než ty soukromé, a když si člověk tedy potřebuje půjčit méně, snáze uspěje. A pak už má taky kde bydlet.